Dear diary...

Our baby bird

4. march 2016 at 10:45 | Anny
Ahoj všichni čtenáři. Již dlouho jsem se neozvala na blogu. To protože se zatím nestalo nic zajímavého, co by stálo za to to zveřejnit. Avšak jedna, nanejvýš úžasná událost, se stala. Vyklubalo se nám ptáče od Zebřiček. Jak vlastně celý ten příběh začal?
Nedávno nám umřela naše andulka Líza. A jelikož byl Pepíček sám, tak jsme si řekli, že mu pořídíme nějakou společnost, protože byl skleslý a evidentně smutnil po Lízce. Naši papoušci byli v minulosti už několikrát nemocní a i když se z těch nemocí vyléčili, tak pořád zůstávají přenašeči. Dohodli jsme se s rodinou, že papouška kupovat nebudeme. Čím je mladší, tím má slabší imunitu a nemusel by to přežít. Dočetli jsme se, že papouščí nemoce nefungují (ve většině případů) na ptáčky. A jelikož máme australské papoušky, tak jsme si zvolili Zebřičku. Koupili jsme Pepíčkovi holčičku - Máňu. Měli se moc dobře. Ale po čase jsme si říkali, jestli by Máňa nechtěla někoho sobě rovného, tak jsme jí dokoupili ve stejném zverimexu i kluka - Maniaka. Pepíčkovi už nezbývalo mnoho let života. Byl starý, ale zato si užil nádherný zbytek času s Lízou. Zanedlouho nás také opustil a díky pokročilému věku se vydal za Lízou. Jsou pohřbeni vedle sebe, aby zůstali i po smrti spolu, jako za života.
A teď zpátky k Zebřičkám. Oba dva si na sebe brzo zvykli a začalo takové to mazlení, čištění... No a zanedlouho nám Máňa začala snášet vajíčka. Udělali jsme jí budku, kde by se cítila v bezpečí. Co jsme asi neromysleli bylo to, že budka byla kompletně uzavřená a tak první ptáčata, která se vylíhla, jsme neviděli. A to se jim stalo osudným, protože bez naší kontroly uhynula. Sice všude píšou, že z první snůšky nikdo ve většině případů nepřežije, ale i tak je to hrozný pocit vytahovat mrtvá tělíčka.
Zanedlouho jsme měli druhou snůšku a tentokrát jsme udělali otevřené hnízdo. Z 5 vajíček se vyklubalo pouze jedno. Původně jsme je chtěli vyhodit, ale jedno se stihlo vyklubat, tak jsme si řekli, že se o něj budeme také starat a že aspoň to jedno přežije. A tak jsme začali s krmením kašičky přes stříkačku, kontrolovali jsme, jestli Máňa vysedává mrně, aby neumrzlo a jestli ho občas také nakrmí. Vrabčáci neměli nejmenší problém s tím, že jsme si prcka brali a také jsme ho krmili. Několik týdnů uplynulo jako voda a my máme doma krásné zdravé ptáče. Asi mu necháme jméno Prcek. Nějak se to uchytilo :)
Je to asi největší novinka, co se u nás stala. Ještě pořád tomu nemohu uvěřit, že jsme ručně dokrmili malé ptáčátko a že se mu tak daří!


DIY - květiny do vlasů

23. december 2015 at 15:00 | Anny
Moje nejlepší kamarádka Lucka dostala nápad, že by si chtěla udělat nějakou pěknou sponu či květinu do vlasů. Udělala by si barvičky přesně takové, jaké by chtěla a velikost a tvar by si také určovala sama. Zeptala se mě, jestli bych to s ní nezkusila, protože ve dvou se lépe pracuje. Od té doby mě tahle výroba hodně nadchla. Na youtube máte mnoho různých návodů, jak si vytvořit vlastí ozdobu do vlasů. Opravdu se stačí řídit návodem na internetu a máte vlastní kytičku. Já celkově mám ráda ozdoby do vlasů a tak jsem si pár kytiček vytvořila sama. Pokud se budete řídit návodem, tak ve výsledku bude vaše ozdoba vypadat přesně tak, jak je to na videu. Můžete se mrknout na moje výtvory a přidám k nim i odkaz na návod, jak na to. Možná někoho inspiruji a vyzkouší si ji také vyrobit.


Zde je celá kolekce, kterou jsem vytvořila. Celkem je tam 12 kytiček :)





Tuto kytičku jsem vymyslela sama. Postačil mi návod, jak vyrobit okvětní lístek.





Kanzashi flower


Tuto kytičku jsem vymyslela sama. Postačil mi návod, jak vyrobit okvětní lístek.


Tuto kytičku jsem vymyslela sama. Postačil mi návod, jak vyrobit okvětní lístek.




Kanzashi flower










Všechny tyto kytičky jsou z dílny The flower art. Inspirovala jsem videi z této dílny. Návody jsou jasné, stručné, ne moc dlouhé. Vždy je vše krásně popsáno, kolik a čeho máme mít. Mohu jedině doporučit. Spokojenost na 100%

Adventní trhy na Pražském hradě

21. december 2015 at 14:15 | Anny
Letos jsme se s přítelem rozhodli, že nenavštívíme klasicky Staromák, kde je šílená spousta lidí a tlačenice, ale že vyzkoušíme něco zcela jiného. Tak jsem se dočetla, že letos poprvé se pořádají adventní trhy na Pražském hradě. To byla tedy jasná volba. Podle mě jsou snad nejméně vánoční a bez atmosféry trhy na Václaváku. Okolo jezdí pořád auta, málo místa, tlačenice lidí... To už je o kousíček lepší ten Staromák. Ale i tak ho moc nemám ráda, protože je tam každoročně velký nával lidí a člověk pak má zkaženou náladu, když do něj strkají, ukradnou mu něco nebo třeba polijí svařákem...
Tak zpět k Pražskému hradu. Moje očekávání naplnily! Bylo tam podstatně méně stánků, ale zato se neopakovaly a každý byl jedinečný. Bylo tam mnohem méně lidí, takže jsme měli prostor na focení. Atmosféra byla nezapomenutelná, když se koukát na trhy a v pozadí je velký vánoční stromeček a chrám sv. Víta. Celé to nádvoří bylo moc pěkné. Budu doufat, že příští rok se také uskuteční na tom samém místě. Letošní trhy se povedly :)





Nová image

22. november 2015 at 17:05 | Anny
Po delší době jsem se rozhodla, že je čas na změnu. Vybrala jsem si proto změnu účesu. Nechala jsem se oškubat od naší rodinné kadeřnice a tady je výsledek! Jsem s tím velmi spokojená. Délka je akorát, přesně tak, jak jsem chtěla. Naše rodinná kadeřnice je velmi milá a šikovná paní. Chodíme k ní od nemapěti. Dělala i můj účes na maturitní ples. Také jsem s tím byla nadmíru spokojená :) Posuďte sami, jak v současné době vypadá Ančus.



Travel map

16. november 2015 at 15:00 | Anny
Bratr mého přítele sdílel na své zdi mapu, kde si sám vyznačíš, kde všude jsi byl a kam všude jsi cestoval. Také se vám nahoře zobrazí, jaké procento světa jste už procestovali. Moje je chudé něco málo přes 2%. Nevadí. Mám celý život před sebou a s přítelem jsme se dohodli, že jednou procestujeme velkou část světa :) Tak se podívejte na mojí mapu a pod ní je odkaz na stránku, kde si můžete vyplnit svojí mapu :) Kde všude jste cestovali?



Matějská pouť

22. april 2015 at 11:35 | Anny
V neděli 12.4 jsme šli s přítelem oslavit naše výročí. Ono původně mělo 28.3. ale to byl nemocný a tak jsme to odložili, až bude pěkně a bude mu lépe. No a den D nastal a já jsem naplánovala pouť. Každým rokem se na ni těším, jako malá. Zbožňuju horské dráhy, houpačky a ty sladkosti! Byli jsme celkem jen na 3 atrakcích, ale ty stály za to! První byla houpačka, ohromná, která se pomalu točila okolo své osy a houpala nás sem a tam. Měli jsme pocit, jako když padáme volným pádem směrem k zemi. Bylo to parádní. Pak přišla na řadu horská dráha. Ta nás házela sem a tam a taky se sedačka točila okolo své osy. Takže jsme nikdy nevěděli, jak vlastně jedeme :D A potom jsem si přála jít na volný pád. Vyjeli jsme v sedačkách do výšky 90ti metrů, čekali a z ničeho nic jsme padali. Měla jsem srdce a žaludek někde jinde, jen ne v těle :D Málem jsem tam vypustila duši. Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla ani na výkřik. Takhle se musí cítit lidi, kteří jsou vyděšeni k smrti a nemůžou se hnout, když se k nim blíží nebezpečí. Už to vím a nebudu na ně křičet u televize, aby utíkali :D Ono to totiž vůbec nejde! Pak jsme si dali cukrovou vatu a já si koupila 2 maxi pendreky, žužu želatinového hada, marcipánového krokodýla a srdíčkové lízátko. Během pár dní jsem to měla všechno spořádané :D A pak jsme měli dost času, tak jsme si dali procházku Stromovkou a potom z Holešovic na I.P.Pavlova. Šli jsme k Letné, pak přes Pařížskou na Staromák, pak na Václavák, pak na Karlák a pak výšlap nahoru na Ipák. Procházka mi dala hodně zabrat, ale zvládli jsme to! Pak nás čekala zasloužená odměna v podobě running sushi. Tuhle věc jsem si hodně oblíbila. A našli jsme opravdu levné, velmi chutné, vynikající sushi. Platíte tam v čase oběda 200,- a v době večeře a víkendu po celý den 300,- To je podle mě docela dobrá nabídka. Zvlášť kolem oběda je tam narváno a pokud nemáte rezervaci, nemáte šanci se tam dostat. Po sushi jsme jeli ke mě, unavení po celém dni. Vydařil se nádherně. Měli jsme krásné počasí, skoro žádné fronty na atrakcích a k večeři sněz kolik chceš! Den jsem si maximálně užila a jsem ráda, že se tak vydařil. Opravdu celý den jsem byla šťastná! :)






Velikonoční neděle

6. april 2015 at 13:00 | Anny
V neděli jsem jela na návštěvu k nejlepší kamarádce Lucce. Známe se už od základky a i když jsem se rozhodly pro jiné školy, zůstaly jsme pořád v kontaktu. Včera jsem šla k ní na návštěvu a rozhodly jsme se, že budeme malovat vajíčka. Lucka je už měla předpřipravené a namalované akrylovými barvami. Rozpustily jsme vosk z voskovek a špendlíkem je nanášely na vajíčka a vytvářely ozdobné ornamenty. Musím říct, že se nám to moc povedlo! Opravdu vypadají jako koupené z trhů. A taky že jsme tomu věnovaly dost času. Ale výsledek stojí za to a jsem ráda, že jsem něco takového mohla zkusit. Jsou to moje vůbec první opravdově malovaná vajíčka na Velikonoce. Lucka navíc upekla domácí čokoládoý cheesecake, takže jsem se měla opravdu pohádkově. Po malování jsme jely ke mě domů na čaj a taky aby ochutnala skořicové šnečky. Chtěly jsme soukromí a tak v klidu jsme si popovídaly u mě v pokoji. Byl to báječný večer a těším se, až si spolu dáme další sraz. Tentokrát plánujeme brusle :)




Fyzika na VŠCHT

1. april 2015 at 9:00 | Anny
Včera jsem měla jako každé úterní ráno fyziku. Musím být v Dejvicích už na 8, takže vstávám v 6. Naštěstí mě rodiče přítele vždy hodí až ke škole a jsem jim za to neskutečně vděčná. No řekněte, komu by se chtělo ráno hledat místo v autobusu se spoustou lidí a jet 40 minut do školy. Nikomu! A včera dokonce sněžilo! Sice jen ráno, ale i tak. Kdybych neměla odvoz, tak bych se do školy dokonce i opozdila o několik minut. A navíc jsem nemocná. V pondělí mi bylo neskutečně blbě, bolela hlava a mám otravnou rýmu. Dneska už je to lepší, ale včera to ještě nebylo dobrý. Doufám, že do neděle to vyležím, mám velké plány :D Posílám fotku z ranní fyziky!


Procházky Prahou

29. march 2015 at 10:20 | Anny
Začátkem letního semestru jsem se na cvičení z matiky seznámila s jedním klukem. Jméno tu nechci říkat, ale dejme tomu, že to bude Mr. P. Tak nějak jsme se zakecali a začali trávit spolu čas po cvičeních. A abychom ten čas dobře využili, začali jsme chodit na pravidelné procházky po Praze. Z Dejvic je dobré spojení buď metrem, nebo tramvají do centra Prahy. Už jsme navštívili Petřínské sady, Pražský Hrad, Nerudovu ulici, Karlův most, Letnou, Nábřeží a spoustu jiných míst a zákoutí Prahy. Fotky pořídil Mr. P. Jsem ráda, že jsme se stali přáteli. Nejen že si báječně popovídáme, ale taky se i projdeme, uděláme něco pro sebe a prohlédneme si krásy Prahy.





Stala se nám kuriózní věc. Jednou jsme takhle jeli na Pražský Hrad z Dejvic tramvají č. 22. Je to jedna z nejvytíženějších tramvají v Praze a hrozně jsme se divili, jakto, že v 15:00 je tramvaj úplně prázdná, když by správně měla být naplněná lidmi. I to se může stát :) Tenhle nadpřirozený úkaz jsme si museli povinně vyfotit.

Experiment: Eyelines

10. march 2015 at 12:00 | Anny
Ségra nedávno vyzkoušela na sobě, jak by jí slušely oční linky. Náhodou nevypadalo to zle a rozhodla jsem se, že je taky zkusím. Nejdřív jsem tomu moc šancí nedávala. Říkala jsem si, že skončím jako nějaký egyptský bůh. Ale výsledek mě takonec mile překvapil. Kdybych se nepodívala do zrcadla, asi bych ani nevěřila, že jsem to já. Mě osobně se moc líbí a vypadám v nich naprosto jinak. Jako kdybych byla úplně jiný člověk. Posuďte sami, jestli se vám také líbí oční linky. A nosíte je?


Cukrárna Myšák

3. march 2015 at 10:00 | Anny
Jednou jsem byla nakupovat s mámou na Václavském náměstí a máma slyšela, že otevřeli cukrárnu Myšák, která byla pověstná svou vynikající kávou, karamelem a zákusky. A jelikož se nachází ve Vodičkové ulici, tak jsme se rozhodly, že tam zajdeme. Když jsem tam poprvé vešla, tak se mi ani nechtělo věřit, že je to cukrárna. Interiér vypadal nádherně, elegantně, jako v nějakém zámeckém salónku. Design má nádech první republiky. Curkárna vlastní přízemí a první patro, tak jsme si sedly nahoru. Objednala jsem si latté a pistáciový cheesecake. Latté stálo jako všude, klasicky se cena pohybuje od 50 do 70 korun. Tady stálo nějak kolem 60. A zákusky jsou tady mnohem dražší. Za jeden kousek tu necháte 75 korun, což je poměrně dost. Musím říct, že kvalitou mě to moc nenadchlo. Nato, jak cukrárnu vychvalují, jsem si myslela, že moje chuťové pohárky zažijí chuťovou extázi. Ale latté a zákusek byl celkem průměrný a normální. Bylo to dobrý, ale nic extra. Znám jiné kavárny a cukrárny, které sice nemají tak krásný interiér, ani dobrou lokaci, ale dělají tam mnohem chutnější kávu a lahodnější zákusky. Ale musím říct, že to nebylo špatné a až budete někde na procházce v Praze, tak zajděte k Myšákovi a ochutnejte.


Paul

1. march 2015 at 12:15 | Anny
Určitě už jste slyšeli o Paulu. Je to francouzská pekárna a výborné místo na posezení s přáteli, nebo když so potřebujete dát něco na zub. Prodávají tam kávy, čaje, obložené bagety, koláčky, makronky, sendviče, saláty nebo třeba jogurty. Když jezdíme na dovolenou, tak na cestu si kupujeme sýrový rohlík, nebo croissant. Je opravdu moc dobrý. Trošku si ale připlatíte, ceny tam nejsou stejné, jako v běžných pekařství, nebo kavárnách. Ale ten rozdíl tam je znát a myslím si, že ta cena není přemrštěná a že opravdu platíme za kvalitu. Byla jsem tam s mámou a ségrou na kafíčku po nákupech a moc jsme si to užily. Dostala jsem také věrnostní kartičku. Ze sumy peněz, které zaplatíte za nákup se připočítá určité procento na kartičku. A 1 procento je 1 koruna. Takže pokud tam budu mít třeba 60 bodů, tak si za to můžu koupit obloženou bagetu v této ceně. Tenhle systém se mi moc líbí. A co vy? Máte zkušenosti s Paulem?





Výročí 6 let!

2. february 2015 at 12:40 | Anny
Dnes tomu bude 6 let, co si vedu blog! 6 let sem píšu svoje žvásty, zážitky, dávám fotky a blog už zažil nesčetněkrát rekonstrukci. Zažil období pádů i růstů. Jednu dobu byl zaměřený jen na papoušky, jednou jen na návštěvnost, a jednou zase jen jako deníček. Zažil toho spoustu a doufám, že ještě zažije :)


Chování ve velkoměstě

28. january 2015 at 14:30 | Anny
Poslední dobou trávím stále více času v centru Prahy. Ať už je to kvůli škole, nebo procházka. Po většinu času mám špunty v uších a poslouchám nějakou tu muziku. Oblíbila jsem si dubstep a japonské soundtracky z anime. Děsivá kombinace. Ale vyhovuje mi to. A kromě poslouchání hudby taky pozoruji lidi okolo sebe. Jak se chovají, jak jsou oblečení, co dělají atd. A nejsou to zrovna "úžasné" věci. Chci sem dát několik poznatků, které jsem vypozorovala.


1. Běhání
Drtivá většina lidí dobíhá metro, tramvaj, nebo autobus. Pokud jde o příměstský autobus, který jezdí jednou za půl hodinu, budiž, to ještě pochopím. Co ale nepochopím je dobíhání za tramvajema a metrem. Vždyť metro jezdí každý 3 minuty a tramvaj skoro každých 5 minut. Při dobíhání nejen že můžete do někoho narazit a i tak to nestihnete doběhnout, ale navíc můžete zranit i toho druhého. Podle mě blbost takhle dobíhat za MHD. Budete potom mrzutí jak vy, tak i okolí. Představte si ten trapas, kdy se vám před nosem zavřou dveře metra a lidi okolo na vás civí, co to tam vyvádíte.

2. Eskalátor
Eskalátory jsou úžasná věc. Jsou to pojízdné schody, které vás vyvezou a nemusíte hnout ani nohou. Opravdu mi zůstává rozum stát, když se lidi cpou nahoru. Opravdu jim to hodně pomůže, že se dostanou nahoru o 5 vteřin dříve než ostatní. Kdyby to bylo 10 minut, tak prosím, nic neříkám, ale když tady mluvím o pár vteřinách, tak je to směšné. Už se nemůžu dočkat, až si rozbijí nos přitom cpaní se nahoru.

3. Tlačenice
Taky nemůžu pochopit, proč se lidi pořád někam cpou. Proč se nemůžou zařadit do fronty a v klidu počkat, dokud na ně nepříjde řada. Mě nezajímá, že mají jen jednu věc a chtějí se přede mě nacpat. Já si to vystojím, tak oni taky. A tohle platí nejen v obchodech, ale i v MHD. Poloprázdná zastávka a autobus přijede. První věc co ucítím je cpaní babic a dědků do dveří, aby si zabrali oblíbená sedadla. Už jsem se naučila že počkám, dokud si nenastoupí a pak si sednu kamkoliv, kde je volno. Ale pokud mám mizernou náladu, tak ty staroušky prostě nepustím a musí se smířit s tím, že ne vždy všechno dostanou.

4. Zastavování
Jdu na Václaváku, nebo po schodech a najednou překážka! Lidská! To si zase nějaký trouba usmyslel, že si může zastavit kde chce a ostatní za ním nemohou projít. Tomu se říká lidská ignorance. Ať se potom nediví, že ostatní nadávají a narážejí do něj, když se zastaví uprostřed ruchu. Představte si, kdyby na silnici uprastřed zničeho nic zastavilo auto, že si řidič musí něco vyřídit. Tak jsme snad ohleduplní a stoupneme si stranou, ať nepřekážíme ostatním a ať do nás nikdo nenaráží. Není to tak těžké pochopit a dodržovat.

5. Bezdomovci a smrad
Posledním bodem jsou bezdomovci. Celá Praha je jimi zamořená a nikdo s tím nic neudělá. Otravují lidi na nádražích, chtějí po vás drobný, nebo cigaretu a když odmítnete, tak na vás koukají jako na mimozemšťana z Marsu. Co ale opravdu nesnáším je, když je potkám v uzavřených prostorách, jako je MHD. Revizoři s nima nic neudělají a jsou z nich VIP cestující bez pokud. A aby toho nebylo málo, zasmradí celý vagón svým 10 let starým puchem, že by tam jeden člověk mohl zdechnout. A to mě dokáže rozčílit nejvíc. Já si platím tisíce za platnou jízdenku, a přitom si musím občas vytrpět i tenhle smrad. Neskutečný!

Takže po delší době jsem si tady vylila vztek. Podle mě se tu najde i více lidí, kteří by se mnou v tomto směru souhlasili. Každopádně se musím takovýmto lidem smát. Jejich chování mi občas přijde bizardní :)



Květiny roku 2014

31. december 2014 at 22:30 | Anny
Chci sem dát jeden článek a to fotky květin, které jsem za tenhle rok dostala. Nebylo jich málo, ale ani hodně. Tak akorát a udělaly mi ohromnou radost. Jednu kytičku jsem dostala od velmi dobrého kamaráda, se kterým se známe pár let a moc ráda si s ním povídám a zbytek mám od mého přítele. Vede! Jinak přeji všem Šťastný Nový rok :)









Christmas mood

10. december 2014 at 15:00 | Anny
Ahojte, taky už máte vánoční náladu? Já rozhodně! Ještě kdyby napadl sníh a bylo by to dokonalé... Ale vždy se najde někde nějaká chybička. No nevadí. Už jsem si zvykla na Vánoce bez sněhu, ale s ním by to bylo dokonalejší, mělo by to svoje kouzlo. Ale třeba se ho dočkáme. Meteorologové nikdy nedokážou předpovědět na 100%, tak budu doufat, že se nějak netrefili a místo bláta tu bude sníh.
S vánoční náladou přišla taky výzdoba pokojíčku, kterou jsem zdokumentovala. Je stejná už druhým rokem, ale pořád se mi líbí. A hlavně když si večer zapálím svíčku na stole a u toho cucám horké kakao se šlehačkou a učím se do školy. A v pozadí mám puštěné koledy. Dokonalá atmosféra. Už se taky nemůžu dočkat zdobení stromečku. Letos to budou jiné barvičky. V minulých letech to byl zlato-červený. Teď to bude trošku jiná kombinace barev a to zlato-oranžovo-hnědá. Hodně teplé barvičky na to, že je zima, ale to k tomu patří, že se mnou souhlasíte? O prázdninách zkusím vytvořit nějaký vánoční design, jen tak, tak doufám, že se bude líbit. Teď kvůli školám nemám čas. Ale o prázdninách budu odpočívat a v klidu se připravovat na zkouškové období. Taky jsem vyrobila adventní věnec. Vyrábíte taky, nebo ho kupujete? Tak co, máte také vánoční náladu? A jaké barvičky bude mít váš stromeček? Zdobíde si také pokoj a jaká je vaše oblíbená koleda? :)






Začátek prosince

4. december 2014 at 11:35 | Anny
Máme tu krásný začátek prosince. Venku mrzne, vše je pokryto vrstvou ledu, která ale díky zvušující se teplotě pomalu taje. Začínám pravidelně věšet na stromy lojové kuličky pro ptáčky, aby přečkali zimu. A taky se nemilosrdně začíná blížit konec semestru a začátek zkouškového období. Jsem zvědavá, jak to všechno zvládnu. Už mám za sebou pár školních akciček, jako je prezentování projektu, interpretování a tak podobně. Už abych to měla úspěšně za sebou a mohla se vrhnout na další semestr.
A jak se těšíte na Vánoce? Já neskutečně. Jako každý rok se těším jak malé dítě. Nemůžu se dočkat, až si ozdobím pokoj, pracovní stůl, a až přineseme stromek, tak se nemůžu dočkat na zdobení a taky na zabalování dárečků :) A už víte, komu co budete dávat letos pod stromeček? Já jako každý rok budu něco dávat sestře, mimochodem už mám dárek sehnaný, a taky zopakuju minulý rok a dám něco své třídě k Vánocům. A samozřejmě nesmím opomenout nejlepší kamarádku! :)
S přítelem se teď nevídáme tak často, jak bych si přála. Ale to nevadí. Vyhovuje mi, že mám více času na učení a na sebe a on se musí zaobírat diplomkou. Takže každý děláme věci do školy a pak o to více se těšíme na sebe. Zrovna dneska by měl přijít ke mě a zítra spolu pojedeme k němu. Už se nemůžu dočkat!
Pepino a ostatní se mají dobře. Nic jim nechybí. Rozmazluju si je :)


Výstava Exotica - Lysá nad Labem

9. november 2014 at 21:40 | Anny
První listopadový den jsme oslavili návštěvou výstavy Exotica, která se každoročně koná v Lysé nad Labem. Akce trvala 4 dny a my jsme se rozhodli, že se tam pojedeme podívat v předposlední den. Bude tam méně lidí, než v ty první dny a vystavovatelé tam ještě budou, protože si nechtějí nechat utéct možnost dalšího výdělku. Odnesla jsem si z toho dne zakoupený kalendář, který si na Vánoce každoročně objednávám na internetu a poštovný mě stojí docela dost peněz. Ještě víc, než samotný kalendář. A letos jsem platila jen za kalendář a jsem za to moc ráda :) Kromě papoušků a ostatního ptactva jsem tam viděla reptily, jako želvy, aligátora, krajty, hady. A také exotické rybičky. Jak sladkovodní, tak i slanovodní. Taky tam bylo pár veverek a dokonce se tam konal křest mláděte lva. Osobně to považuji za zbytečnou akci, protože to mládě bylo už tak dost vystresované, lidé si ho bezmyšlenkovitě fotili a ono chudák sedělo skrčené a bálo se.
Také se v přízemí konala burza ptactva a velmi mě pobouřilo, jak se tam zacházelo s andulkama. Jejich ohromné množství bylo napěchováno v malých klíckách a bylo tam tak málo místa, že musely ležet na sobě, protože jinde nebylo místo. Neměly bidýlka, vodu, zrní prostě nic! A ani nevím, komu mám napsat, nebo kde to nahlásit, aby se takové podobné situace neopakovaly. Lidé pozapomněli na to, že zvířata také cítí a chovají se k nim občas opravdu hnusně! Tak tyhle 2 skutečnosti mě neskutečně naštvaly. Jako důkaz jsem si to vyfotila, ale nevím, jakou cestou to mám řešit. Organizátor s tím nic neudělá, tomu jde jen o to, aby všichni zaplatili nájem za prostory. Fotku sem dávat nechci, je to hrozné, ale kdyby náhodou někdo z vás, kdo to čte věděl, jak by mi mohl v tomto pomoct, prosím aby mi poslat zprávu. Moc bych to ocenila :)
Jinak výstavu jsem si moc užila, viděla spoustu krásného exotického ptactva a ráda tuto výstavu opět navštívím příští rok!









Podzim v Kunraticích

4. november 2014 at 11:55 | Anny
V úterý 28.října bylo nádherné podzimní počasí a to přímo lákalo jít ven na procházku. A samozřejmě jsme si s přítelem vybrali les. Ten má na podzim ty nejkrásnější barvičky. Kousek od naší trasy jsme narazili na jedno útulné místečko, odkud je vidět na kousek Prahy a na les. Měli jsme štěstí a dorazili tam ve chvíli, kdy zapadalo slunce a všude po okolí se rozlila zlatá barva. Pohled to byl nádherný, jak na les, tak i na západ sluníčka. Rychle jsme popadli foťák a fotili co se dalo, protože tahle krása tam nebude celou dobu a stačí pár minut a zmizí. Po procházce jsme byli hrozně utahaní, šlapat celý odpoledne v lese je docela náročný, ale moc jsme si ten výlet užili a jednou ho zase zopakujeme :)




Večerní učení

30. october 2014 at 20:25 | Anny
Takhle asi vypadá každovečerní učení u Anny. Na stole sešit, občas je tam i knížka, k tomu noťák, kde jsou prezentace z přednášek. Taky tam mám penál se všema možnýma zvýrazňovačema. K ekonomii jsem si vybrala zelený. Taky nesmím opomenout kávu, která mě nejen probouzí a nakopne, ale taky mi moc chutná. Dělám si karamelovou kávu se šlehačkou a skořicí. Naprosto delikatesní! No a samozřejmě jedna z mých oblíbených propisek, se kterou píšu nejčastěji. Dobře se drží a mohu k ní dokoupit náplně a mimo to, má krásnou barvu inkoustu. S takovým vybavením se hned učí mnohem lépe a jde to samo od sebe :)






















Running Sushi

29. october 2014 at 15:35 | Anny
Včera jsem zašla s přítelem na running sushi. Koukala jsem na jejich ceny a opravdu mají nejlevnější v Praze. Aspoň co se týče oběda. Mají za 209 korun od 11 do 15. Ale jelikož včera byl státní svátek a tuto skutečnost jsme tak trošku opomněli, tak nás to na jednoho stálo 289 korun :D No co, chybička se vloudila, ale za ty peníze jsme se najedli opravdu dosyta. Po zbytek dne jsme nechtěli nic jiného, jen jsme doplňovali tekutiny. Ochutnala jsem sépii a máslovou rybu s kaviárem. Bylo to vynikající. A taky jsem si pochutnala na klasickém tuňákovi, nebo lososovi. Nejčastěji bylo k nim přidáno avokádo. Taky jsem se hodně najedla nakládaného zázvoru, kterému musíte přijít na chuť. Ze začátku chutná nic moc, ale potom je ta chuť jedinečná a nezaměnitelná. Jinak pro informaci. Je to runnning sushi Baifu, v ulici Bělehradská, Praha 2. Je to kousíček od metra, takže tam snadno trefíte. Přidávám fotku, kde je Anny v půlce svého hodování. Na konci už to byla mnohem větší hora talířků.
Jinak zlato moje, když si to čteš, tak ti chci poděkovat za krásný den strávený s tebou!


Podzimní nálada

27. october 2014 at 10:45 | Anny
Blíží se konec října a na mě začíná pomaličku ale jistě doléhat ta typická pozdimní nálada, kdy bych nejraději zůstala celý den doma v teple, zabalená do deky ve svém pokoji, četla si knížku, venku by foukalo a pršelo a já přitom popíjela zelený čaj. Ale kromě takového lenošení bych ráda šla ven pouštět draka, procházela se podzimními dny v lese, který je zbarvený do všech teplých odstínů barev. Nasbírala nějaké to listí a na památku si ho dala do vázy jako takovou podzimní dekoraci do pokoje. Chtěla bych taky večer koukat na nějaký krásný film s kávou, s karamelem, šlehačkou a skořicí. No, dneska se mi nepodaří zůstat celý den doma, ani zítra. Budu muset vystrčit paty ven z domu. Dneska mám fitbalet ve městě a zítra jdu na oběd s přítelem, se kterým pak strávím celý báječný den :)
Minulý týden jsem psala testy a jsem z nich celá smutná a v depresích, protože nedopadly tak, jak bych si představovala. Snažím se zapomenout na ty pocity a raději myslet na to, jak se budu učit ještě víc než doposud a určitě to napíšu mnohme lépe. Hlavně se nechci úplně ponořit do té pochmurné nálady, protože to mi zkrátka nesluší. Cítit tyhle negativní pocity se mi nelíbí a chci na ně co nejrychleji zapomenout. Ale občas to nejde tak lehce, jak bych chtěla...


Jednou jsem přišla domů a Pepa mě radostně přivítal, tak jsem si musela udělat "selfíčko" s mým malým, žlutým sluníčkem :)


Výhled

26. october 2014 at 10:20 | Anny
Ze zvědavosti jsem si prohlížela staré fotky u sebe v počítači a našla jsem hned několik, které mají stejný výhled, ale jsou focené v různých časech a ročních obdobích. A asi tím nejzajímavěhším a neproměnlivějším výhledem pro mě je výhled z mého pokoje. Koukám hezky na sídliště, ale nemám tam samé panelákové domy, nýbrž velké prostranství a krásný pohled ven. Asi nejraději koukám z okna když prší, nebo padá sníh, nebo když je večer a všude svítí světla. Vybrala jsem některé fotky a hodím je sem, abyste taky viděli, na co to vlastně Anny kouká ven :)


Snaha vyfotit vrtulník :D (někde na jaře)

Západ slunce. Jeho paprsky se odrážejí od paneláku naproti.

Typické podzimní ráno.

Ranní mlha.


Začátek sněhové vánice :)

Bílá pokrývka po vánici.

Ticho před bouří.

Klid po bouři :D

Jarní odpoledne.

Nebe nám padá na hlavu!

Noc na našem sídlišti.

Východ slunce v zimě.

Východ slunce v létě.

Omlouvám se za občas špatnou kvalitu fotek. Chtěla jsem ten jedinečný moment zachytit co nejdříve, protože takové obvykle trvají jen pár vteřin a po ruce ne vždy byl foťák. Takže jsem si musela vystačit s mobilem. Ale myslím si, že to nebude vadit a fotky si užijete tak jako tak :)

Rušné dny na univerzitě

12. october 2014 at 15:00 | Anny
Spíše na univerzitách. Studium na dvou vysokých školách se dá zvládnout, ale ze začátku se to bude zdát nemožné, budete unaveni a občas se budete chtít na vše vykašlat. Ale jde o to si vše správně naplánovat, uspořádat si své priority, mít dostatek spánku a hlavně kvalitní jídlo. Když budete hladoví, nebo ospalí, tak se vám bude učit těžko a vše na vás brzo dolehne. A taky to chce podporu blízkého člověka, který nedopustí, aby vám bylo hrozně. No, snažím se, abych měla dobrý začátek. A po týdnu školy teda s úspěchem :)
Jinak kvůli škole a brigádě se mi moc nechce sem psát, taky není o čem, ale dneska jsem se rozhodla, že to dál nejde a že sem určitě chci něco hodit. Abyste měli představu, s jakými předměty se potkám na školách, tak je to matika, chemie, sociologie, psychologie, ekonomie, trošku AJ, práce s textem a hooodně četby :)
Taky se snažím zůstat ve formě a sport mám ráda, takže v pondělí mám fitbalet, v úterý je posilovna, ve středu občas plavání, o víkendu skateboard s přítelem a v neděli opět plavání. Při sportu prokážete medvědí službu nejen tělu, ale i mysli. Třeba v posilovně se věnuju svým myšlenkách a vše si utřídím v hlavě. Pak odcházím klidná, vše urovnané v hlavě a taky s dobrým pocitem, že jsem pro sebe něco udělala. A to je dobře, protože pak jsem krásně naladěná a na další činnost, jako jsou třeba domácí úkoly či četba.
Také se snažím úplně nezapomenout na spolužáky a pravidelně se s nima vídám a zjišťuju všelijaké novinky. Je opravdu fajn občas si popovídat s člověkem terý také studuje a můžete spolu sdílet pocity, které máte ze studia. A také se podpoíte navzájem, že vše zvládnete.
Také mám dny, kdy úplně nemyslím na školu a věnuju se sobě, příteli, rodině a papouškům a tím je víkend. O víkendu zásadně nepracuji, nestuduji a odpočívám. A jsem perfektně připravená na další rušný týden.
Mysllím si, že takto rozvržený plán není vůbec špatný a u mě docela dobře funguje. Pokud jste unaven, nebo nic nestíháte, tak si zkuste naplánovat dny jako já. Uvidíte, budete mnohem šťastnější a spokojenější :)



Lazy afternoon

18. september 2014 at 15:40 | Anny
Znáte ten pocit, kdy přijdete ze školy, najíte se, uděláte to co jste udělat měli a zjistíte, že máte najednou docela dost času a nevíte co s tím? Já třeba ten čas využívám k tomu, abych se co nejvíc mazlila se svýma papouškama. Pustím si k tomu instrumentální hudbu, nejlépe piáno, nebo kytara a poslouchám. Najdu si nějaký track, který je co nejvíce dlouhý a jsem schopna to poslouchat několik hodin, dokud se nezačne něco dít :) Jinak fotka je vyfocena webcamerou z mého nového noťáku. Nakonec to nebyl Asus, ale Lenovo a jsem s ním docela dost spokojená. Tak si dnes užijte svoje odpoledne a já sem hodím melodii, kterou momentálně poslouchám :)



 
 

Advertisement