Our baby bird

4. march 2016 at 10:45 | Anny |  Dear diary...
Ahoj všichni čtenáři. Již dlouho jsem se neozvala na blogu. To protože se zatím nestalo nic zajímavého, co by stálo za to to zveřejnit. Avšak jedna, nanejvýš úžasná událost, se stala. Vyklubalo se nám ptáče od Zebřiček. Jak vlastně celý ten příběh začal?
Nedávno nám umřela naše andulka Líza. A jelikož byl Pepíček sám, tak jsme si řekli, že mu pořídíme nějakou společnost, protože byl skleslý a evidentně smutnil po Lízce. Naši papoušci byli v minulosti už několikrát nemocní a i když se z těch nemocí vyléčili, tak pořád zůstávají přenašeči. Dohodli jsme se s rodinou, že papouška kupovat nebudeme. Čím je mladší, tím má slabší imunitu a nemusel by to přežít. Dočetli jsme se, že papouščí nemoce nefungují (ve většině případů) na ptáčky. A jelikož máme australské papoušky, tak jsme si zvolili Zebřičku. Koupili jsme Pepíčkovi holčičku - Máňu. Měli se moc dobře. Ale po čase jsme si říkali, jestli by Máňa nechtěla někoho sobě rovného, tak jsme jí dokoupili ve stejném zverimexu i kluka - Maniaka. Pepíčkovi už nezbývalo mnoho let života. Byl starý, ale zato si užil nádherný zbytek času s Lízou. Zanedlouho nás také opustil a díky pokročilému věku se vydal za Lízou. Jsou pohřbeni vedle sebe, aby zůstali i po smrti spolu, jako za života.
A teď zpátky k Zebřičkám. Oba dva si na sebe brzo zvykli a začalo takové to mazlení, čištění... No a zanedlouho nám Máňa začala snášet vajíčka. Udělali jsme jí budku, kde by se cítila v bezpečí. Co jsme asi neromysleli bylo to, že budka byla kompletně uzavřená a tak první ptáčata, která se vylíhla, jsme neviděli. A to se jim stalo osudným, protože bez naší kontroly uhynula. Sice všude píšou, že z první snůšky nikdo ve většině případů nepřežije, ale i tak je to hrozný pocit vytahovat mrtvá tělíčka.
Zanedlouho jsme měli druhou snůšku a tentokrát jsme udělali otevřené hnízdo. Z 5 vajíček se vyklubalo pouze jedno. Původně jsme je chtěli vyhodit, ale jedno se stihlo vyklubat, tak jsme si řekli, že se o něj budeme také starat a že aspoň to jedno přežije. A tak jsme začali s krmením kašičky přes stříkačku, kontrolovali jsme, jestli Máňa vysedává mrně, aby neumrzlo a jestli ho občas také nakrmí. Vrabčáci neměli nejmenší problém s tím, že jsme si prcka brali a také jsme ho krmili. Několik týdnů uplynulo jako voda a my máme doma krásné zdravé ptáče. Asi mu necháme jméno Prcek. Nějak se to uchytilo :)
Je to asi největší novinka, co se u nás stala. Ještě pořád tomu nemohu uvěřit, že jsme ručně dokrmili malé ptáčátko a že se mu tak daří!


 

DIY - květiny do vlasů

23. december 2015 at 15:00 | Anny |  Dear diary...
Moje nejlepší kamarádka Lucka dostala nápad, že by si chtěla udělat nějakou pěknou sponu či květinu do vlasů. Udělala by si barvičky přesně takové, jaké by chtěla a velikost a tvar by si také určovala sama. Zeptala se mě, jestli bych to s ní nezkusila, protože ve dvou se lépe pracuje. Od té doby mě tahle výroba hodně nadchla. Na youtube máte mnoho různých návodů, jak si vytvořit vlastí ozdobu do vlasů. Opravdu se stačí řídit návodem na internetu a máte vlastní kytičku. Já celkově mám ráda ozdoby do vlasů a tak jsem si pár kytiček vytvořila sama. Pokud se budete řídit návodem, tak ve výsledku bude vaše ozdoba vypadat přesně tak, jak je to na videu. Můžete se mrknout na moje výtvory a přidám k nim i odkaz na návod, jak na to. Možná někoho inspiruji a vyzkouší si ji také vyrobit.


Zde je celá kolekce, kterou jsem vytvořila. Celkem je tam 12 kytiček :)





Tuto kytičku jsem vymyslela sama. Postačil mi návod, jak vyrobit okvětní lístek.





Kanzashi flower


Tuto kytičku jsem vymyslela sama. Postačil mi návod, jak vyrobit okvětní lístek.


Tuto kytičku jsem vymyslela sama. Postačil mi návod, jak vyrobit okvětní lístek.




Kanzashi flower










Všechny tyto kytičky jsou z dílny The flower art. Inspirovala jsem videi z této dílny. Návody jsou jasné, stručné, ne moc dlouhé. Vždy je vše krásně popsáno, kolik a čeho máme mít. Mohu jedině doporučit. Spokojenost na 100%

Adventní trhy na Pražském hradě

21. december 2015 at 14:15 | Anny |  Dear diary...
Letos jsme se s přítelem rozhodli, že nenavštívíme klasicky Staromák, kde je šílená spousta lidí a tlačenice, ale že vyzkoušíme něco zcela jiného. Tak jsem se dočetla, že letos poprvé se pořádají adventní trhy na Pražském hradě. To byla tedy jasná volba. Podle mě jsou snad nejméně vánoční a bez atmosféry trhy na Václaváku. Okolo jezdí pořád auta, málo místa, tlačenice lidí... To už je o kousíček lepší ten Staromák. Ale i tak ho moc nemám ráda, protože je tam každoročně velký nával lidí a člověk pak má zkaženou náladu, když do něj strkají, ukradnou mu něco nebo třeba polijí svařákem...
Tak zpět k Pražskému hradu. Moje očekávání naplnily! Bylo tam podstatně méně stánků, ale zato se neopakovaly a každý byl jedinečný. Bylo tam mnohem méně lidí, takže jsme měli prostor na focení. Atmosféra byla nezapomenutelná, když se koukát na trhy a v pozadí je velký vánoční stromeček a chrám sv. Víta. Celé to nádvoří bylo moc pěkné. Budu doufat, že příští rok se také uskuteční na tom samém místě. Letošní trhy se povedly :)





 


Nová image

22. november 2015 at 17:05 | Anny |  Dear diary...
Po delší době jsem se rozhodla, že je čas na změnu. Vybrala jsem si proto změnu účesu. Nechala jsem se oškubat od naší rodinné kadeřnice a tady je výsledek! Jsem s tím velmi spokojená. Délka je akorát, přesně tak, jak jsem chtěla. Naše rodinná kadeřnice je velmi milá a šikovná paní. Chodíme k ní od nemapěti. Dělala i můj účes na maturitní ples. Také jsem s tím byla nadmíru spokojená :) Posuďte sami, jak v současné době vypadá Ančus.




Travel map

16. november 2015 at 15:00 | Anny |  Dear diary...
Bratr mého přítele sdílel na své zdi mapu, kde si sám vyznačíš, kde všude jsi byl a kam všude jsi cestoval. Také se vám nahoře zobrazí, jaké procento světa jste už procestovali. Moje je chudé něco málo přes 2%. Nevadí. Mám celý život před sebou a s přítelem jsme se dohodli, že jednou procestujeme velkou část světa :) Tak se podívejte na mojí mapu a pod ní je odkaz na stránku, kde si můžete vyplnit svojí mapu :) Kde všude jste cestovali?




Ukrajina

7. november 2015 at 12:00 | Anny |  Photography and traveling
Letos jsme se s přítelem Davidem rozhodli, že podnikneme naši první společnou dovolenou. Naplánovali jsme si to kompletně sami. Jelikož ještě ani jeden z nás nepracoval na plný úvazek a nebyl svázán pracovními povinnostmi, tak jsme se rozhodli, že si uděláme dlouhé dvoutýdenní prázdniny. Naše první destinace bylo město Lvov. Tady jsem se narodila a i když jsem tu prožila 2 roky svého života, které si ani nepamatuji, pořád mě to sem bude táhnout. Mám tady všechny příbuzné z máminy strany. Dále David vyslovil přání, že bychom mohli poznat i krajinu a ne jen města. Takže s pomocí mých příbuzných jsme jeden den udělali "výletování po zámcích". Navštívili jsme 3 zámky. Dále také David toužil poznat Karpaty, tak jsme se na doporučení od babičky vydali do Yaremche. Je to malé městečko v horách. Okolo jsou kromě hor také vodopády. Nelitujeme, že jsme tam jeli. A naše poslední zastávka bylo hlavní město Kiev. To jsme si nemohli nechat ujít a hlavně v té době byly slavnosti nezávisloti. Celý náš výlet prodokumentuji fotkami :)


Začínám fotkami ze Lvova, abych chronologicky pokračovala. Ve Lvově jsme navštívili kromě mnoha památek (převážně kostelů) také i mnoho kaváren a obchůdků. Lvov je báječným místem pro šálek kávy a kousek dortíku. Lvovská káva má dlouholetou tradici. Je originální a město si na ni zakládá. Musím souhlasit, kávu si tady dávám každý rok. Navštívili jsme 3 nejznámější kavárny. Jedna z nich je i "Lvovská Čokoládovna". Mají tady snad nejlepší horkou čokoládu. Kromě čokolády tady také nabízejí i kávu, ale jak jinak s čokoládovou příchutí ;)

Lvovská Státní Opera


Náměstí Rynok, kde je vždy konají velkolepé slavnosti


Výhled na Lvov



Kostel sv. Jiří


Řecko-katolický kostel (Dominikánský kostel)


Oleskij zámek


Pidhoreckij zámek


Zolochivskij zámek


Dále se přesuneme do Yaremche. Malé městečko, které je lemované okolními horami a vodopády. Pobyt v horách se mi moc líbilo. Až na vosy tam nebyl žádný jiný hmyz. Příroda byla opravdu nádherná. Kdo by jel do Karpat, Yaremche mu vřele doporučuji.

Místní vodopád - voda byla zkalená, protože ráno hustě a intenzivně pršelo. Ale o to větší byla podívaná, když najednou se přivalilo ohromné množství vody. Ten zážitek stát vedle mohutného proudu byl neskutečný.


Nesměl chybět výšlap na nedaleké skály v lese. Nachodili jsme několik kilometrů.


Výhled na okolí při výšlapech a tůrách.


Zasloužená odměna v podobě místní kuchyně po náročném dni. Vpravo dole jsou tradiční ukrajinské Varenyki. Jsou většinou plněné bramborovou kaší, houbama a koprem. Nahoře měly být brambory, ale David měl velký hlad. Vedle brambor je klobása po Gutsulski a pod klobásou je polévka Soljanka - typická pro oblast, ve které jsme byli.


Výhled z hory Makovycji (981 m.n.m.)


A naše poslední zastávka ukrajinského putování je v hlavním městě Kievě. Je to ohromné město, mnohem větší než Praha. Jezdí tu také metro. Také jsme se projeli maršutkami. Na Kievě jsou podle Davida nejkrásnější kostely. A také že jsou. Přesvědčte se sami v následujicích fotkách.

Kostel sv. Sofie


Kostel sv. Michaela


Kostel sv. Andreje


Nejposvátnější místo na Ukrajině - Pecherska Lavra


A také její Zvonice odkud je nádherný výhled na Kiev.


Matka Rodné Země (Mother Motherland)


Vysoká budova vlevo je Hotel Hilton a ta menší dole, kulatá, to je zastávka metra Univerzita. Před ní je krásný parčík a když jsme uviděli s Davidem tuhle scenérii, tak jsme si ji prostě museli vyfotit. Vypadá to krásně moderně.


Majdan Nezávislosti


Po celou dobu našeho výletování bylo nádherné počasí. Místy dokonce až velké vedro, ale ani to nás neodradilo, abychom neprozkoumali zajímavá místa. Z dovolené jsme si odnesli mnoho nádherných a skvělých zážitků a já už se nemůžu dočkat, až s Davidem pojedeme opět na nějakou společnou dovolenou.

Bonus: jedna letadlová


Španělsko, Francie a Monako

6. july 2015 at 21:06 | Anny |  Photography and traveling
Letošní dovolenou jsme se jako celá rodina shodli, že strávíme někde v teplu u moře. Vybrali jsme si od cestovky Mayer & Crocus zájezd s výlety do Španělska a na Francouzskou riviéru. Ve Španělsku jsme navštívili Barcelonu, Gironu, Montserrat a taky městečko, kde jsme měli hotel - Malgrat de Mar. Hotel jsme měli přímo naproti pláže, takže umístění bylo perfektní. Taktéž byla hned ulička s obchůdku a restauracemi, takže jsme tuhle zábavu taky neměli daleko. Ve Francii jsme navštívili Marseille, Port-Grimaud, Ramatuelle, Sant Tropez, Nice a potom jsme navštívili Monte Carlo v Monaku. Po celou dobu našeho cestování bylo venku víc jak 35 stupňů a neskutečné dusno. Víc jak 10 dní bych to asi nevydržela, ale opravdu to stálo za to. Na výletech jsme si kupovali ledové tříště, zmrzliny a chlazené nápoje, abychom vydrželi. Jeli jsme autobusem. Cesta tam trvala okolo 22 hodin. Tohle už víc krát nechci absolvovat. A na cestě zpátky jsme přejeli ze Španělska do Francie přes Marseille a pak jsme jeden den výletili do okolí v Provence. Přivezla jsem si castañuelas - což jsou takové ty klapající nástroje, které se používají při Tangu. Pak taky něco z Provence s Levandulí - ručně dělané mýdlo a levandulový pytlíček. Přidávám fotodokumentaci.


Lahodná Sangría. Vypadá to jako koktejl, ale je to sladké víno. Mě moc chutnalo. I když mi obecně alkohol moc dobře nedělá, tak jsem nemohla odjet ze Španělska, abych neochutnala místní Sangíu. Tady jsem si ji dala s Lososem a krevetovou omáčkou. Vynikající. Ryby jsem tu musela taky ochutnat :)


Dům navržený od Gaudího. Nese název Batlló. Celkově mě Gaudího stavby nadchly. Mají svůj osobní styl, design, vypadají naprosto jinak, že ostatní stavby, které jsem viděla. Moc se mi líbí tenhle styl a docela by se mi líbilo žít v takovém domě.


Katedrála Barcelony. Úžasná, ohromná a majestátní stavba. Uvnitř byla nádherně vyzdobena freskami. Španělé si docela hlídají pravidla, aby se do posvátných míst nevstupovalo s odhalenými rameny a koleny. Muži s odhalenou hrudí.


La Sagrada Família. Tato majestátní stavba už je kapitolou samou o sobě. Staví se už pár stovek let a pořád ještě není dostavěná. Je postavena na písku také od Gaudího a ten nepočítal s tím, že se bude stavět tak dlouho, až dojdeme k moderní technice přepravování a nastane problém, že se tato stavba začíná pohybovat, jak se staví podzemní tunely. Jsem zvědavá, jak tuto situaci vyřeší. Ta část od Gaudího je podle mě nejrkásnější. Další dostavěné části se už podobají naší architektuře, kterou můžeme vidět na mnoha místech, ale Gaudího jen v Braceloně.


Montserrat je malé kláštěrní městečko na "zubatých" skalách. Neviděli jsme tu ani jednoho mnicha, ale i tak toto malé místečko bylo okouzlující. Obzvlášť cesta tam. Jeli jsme busem klikatýma cestičkama až nahoru. Naskytly se nám úchvatné panoramatické výhledy.



Výhled na naše městečko Malgrat de Mar, kde jsme byli ubytovaní. Došli jsme k nejvyššímu bodu, abychom mohli se podívat na krásu tohoto města. Výhled byl úchvatný, obzvlášť, když v pozadí se na nás směje moře.


Girona je malebné městečko s nádhernou katedrálou a okouzlujícíma malýma uličkama. S mámou milujeme toulky malými uličkami, pokukování po malých obchůdcích a posezení s pitíčkem na náměstí.



Ze Španělska se postupně přesouváme do Francie a naše první zastávka je Marseille. Krásně přímořské městečko s ohromnou lodní dopravou a bohatou historií a architekturou.


Sant Tropez. Město navštěvované smetánskou a celebritami z celého světa. Ohromné luxusní jachty okolo přístavu jsou jednoznačným důkazem. Jsou tu také nejdrzejší racci. Klidně vám seberou svačinu z ruky, pokud se ohlédnete jiným směrem.



Snad nejromantičtějším městečkem bylo Ramatuelle. Leží v horských kopcích a je lemované okolní přírodou. Má tvar kruhu a jen 2 vstupy do města, severní a jižní. Uličky jsou jako z pohádek, čisté, kamenité, zdi porostlé květinami a ozdobené balkony směrem do ulic. Tady jsem i sehnala mýdlo a pytlíček s levandulí.





Předposledním francouzským městem bylo Port Grimaud. Malé přímořské místečko. Dříve tu byly časté nájezdy pirátů a tak tady byl jen přístav s potřebnými věcmi a 5 kilometrů dál bylo samotné město Grimaud. Ale v dnešní době se pirátů bát nemusíme a tak tady vyrostlo menší městečko u moře. Mají tu nádhernou pláž a celé je postavené na menších ostrůvcích.



Posledním francouzským městečkem bylo Nice. Opět úchvatné svou architekturou, lidma, historií a jídlem. Vyjeli jsme na vyhlídku, odkud se nám naskytl pěkný výhled na celé azurové pobřeží. Opravdu nádherná podívaná.

Ano, opravdu jsem se na tomhle projela. Merry-go-round byla jedna z mých dětských snů a jsem neskutečně šťasná, že jsem si ho mohla splnit :) Jízda na bílém poníkovi se zlatou hřívou a uprostřed se držet tyče bylo kouzelné :)




Úplně poslední zastávkou bylo Monako a Monte Carlo. Tahle poslední sladká tečka za tímto zájezdem byla dokonalá. Celé město jen žilo, byli tu příjemní lidé, nádherná architektura nejen historická, ale i ta moderní. Celé město doslova dýchalo luxusem. Navštívili jsme Oceánografické muzeum, královský palác a udělali si okružní hodinovou jízdu Monte Carlem, kdy jsem měla možnost vidět slavné Royal Casino, díky kterému Monačané neplatí daně :)






Matějská pouť

22. april 2015 at 11:35 | Anny |  Dear diary...
V neděli 12.4 jsme šli s přítelem oslavit naše výročí. Ono původně mělo 28.3. ale to byl nemocný a tak jsme to odložili, až bude pěkně a bude mu lépe. No a den D nastal a já jsem naplánovala pouť. Každým rokem se na ni těším, jako malá. Zbožňuju horské dráhy, houpačky a ty sladkosti! Byli jsme celkem jen na 3 atrakcích, ale ty stály za to! První byla houpačka, ohromná, která se pomalu točila okolo své osy a houpala nás sem a tam. Měli jsme pocit, jako když padáme volným pádem směrem k zemi. Bylo to parádní. Pak přišla na řadu horská dráha. Ta nás házela sem a tam a taky se sedačka točila okolo své osy. Takže jsme nikdy nevěděli, jak vlastně jedeme :D A potom jsem si přála jít na volný pád. Vyjeli jsme v sedačkách do výšky 90ti metrů, čekali a z ničeho nic jsme padali. Měla jsem srdce a žaludek někde jinde, jen ne v těle :D Málem jsem tam vypustila duši. Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla ani na výkřik. Takhle se musí cítit lidi, kteří jsou vyděšeni k smrti a nemůžou se hnout, když se k nim blíží nebezpečí. Už to vím a nebudu na ně křičet u televize, aby utíkali :D Ono to totiž vůbec nejde! Pak jsme si dali cukrovou vatu a já si koupila 2 maxi pendreky, žužu želatinového hada, marcipánového krokodýla a srdíčkové lízátko. Během pár dní jsem to měla všechno spořádané :D A pak jsme měli dost času, tak jsme si dali procházku Stromovkou a potom z Holešovic na I.P.Pavlova. Šli jsme k Letné, pak přes Pařížskou na Staromák, pak na Václavák, pak na Karlák a pak výšlap nahoru na Ipák. Procházka mi dala hodně zabrat, ale zvládli jsme to! Pak nás čekala zasloužená odměna v podobě running sushi. Tuhle věc jsem si hodně oblíbila. A našli jsme opravdu levné, velmi chutné, vynikající sushi. Platíte tam v čase oběda 200,- a v době večeře a víkendu po celý den 300,- To je podle mě docela dobrá nabídka. Zvlášť kolem oběda je tam narváno a pokud nemáte rezervaci, nemáte šanci se tam dostat. Po sushi jsme jeli ke mě, unavení po celém dni. Vydařil se nádherně. Měli jsme krásné počasí, skoro žádné fronty na atrakcích a k večeři sněz kolik chceš! Den jsem si maximálně užila a jsem ráda, že se tak vydařil. Opravdu celý den jsem byla šťastná! :)







Velikonoční neděle

6. april 2015 at 13:00 | Anny |  Dear diary...
V neděli jsem jela na návštěvu k nejlepší kamarádce Lucce. Známe se už od základky a i když jsem se rozhodly pro jiné školy, zůstaly jsme pořád v kontaktu. Včera jsem šla k ní na návštěvu a rozhodly jsme se, že budeme malovat vajíčka. Lucka je už měla předpřipravené a namalované akrylovými barvami. Rozpustily jsme vosk z voskovek a špendlíkem je nanášely na vajíčka a vytvářely ozdobné ornamenty. Musím říct, že se nám to moc povedlo! Opravdu vypadají jako koupené z trhů. A taky že jsme tomu věnovaly dost času. Ale výsledek stojí za to a jsem ráda, že jsem něco takového mohla zkusit. Jsou to moje vůbec první opravdově malovaná vajíčka na Velikonoce. Lucka navíc upekla domácí čokoládoý cheesecake, takže jsem se měla opravdu pohádkově. Po malování jsme jely ke mě domů na čaj a taky aby ochutnala skořicové šnečky. Chtěly jsme soukromí a tak v klidu jsme si popovídaly u mě v pokoji. Byl to báječný večer a těším se, až si spolu dáme další sraz. Tentokrát plánujeme brusle :)





Fyzika na VŠCHT

1. april 2015 at 9:00 | Anny |  Dear diary...
Včera jsem měla jako každé úterní ráno fyziku. Musím být v Dejvicích už na 8, takže vstávám v 6. Naštěstí mě rodiče přítele vždy hodí až ke škole a jsem jim za to neskutečně vděčná. No řekněte, komu by se chtělo ráno hledat místo v autobusu se spoustou lidí a jet 40 minut do školy. Nikomu! A včera dokonce sněžilo! Sice jen ráno, ale i tak. Kdybych neměla odvoz, tak bych se do školy dokonce i opozdila o několik minut. A navíc jsem nemocná. V pondělí mi bylo neskutečně blbě, bolela hlava a mám otravnou rýmu. Dneska už je to lepší, ale včera to ještě nebylo dobrý. Doufám, že do neděle to vyležím, mám velké plány :D Posílám fotku z ranní fyziky!